Žalmy Chapter 17

1. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

2. Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

3. Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

4. Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

5. Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

6. Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

7. Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

8. Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

9. Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

10. Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

11. Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

12. Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

13. Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

14. Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

15. Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.