Žalmy Chapter 109

1. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

2. Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

3. A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

4. Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

5. Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

6. Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

7. Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

8. Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

9. Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

10. Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

11. Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

12. Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

13. Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

14. Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

15. Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

16. Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

17. Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

18. A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

19. Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

20. Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

21. Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

22. Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

23. Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

24. Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

25. Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

26. Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

27. Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

28. Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

29. Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

30. Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

31. Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.