Jakubův Chapter 3

1. Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.

2. V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.

3. An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.

4. An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.

5. Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!

6. A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.

7. Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;

8. Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.

9. Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.

10. Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.

11. Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?

12. Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.

13. Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.

14. Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.

15. Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.

16. Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.

17. Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.

18. Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.